Přihášky do Západního a Temného klanu ZDE

9 -Temnota bouří

2. října 2018 v 18:57 | Firestar |  Západní klan
Modřenka přeýšlela co se stalo v táboře potom co jí Pírko omráčil, vtom si všimla že její hlídač usnul. "Hej! Modřenko!" Ozvalo se podichu ze zadu, otočila se, stáli za ní Stříbřík s Ohňuškou. "Pojď, vysvětlíme ti to později. Sykla Ohňuška. Stříbřík odkryl mech a pod ním se objevyla chotba, prošli jí až se objevili před jejich táborem. "Pírko nám řekl kde najdeme vchod a že nás zevede k tobě." Vysvětlila Ohňuška. Modřenka je následovala do tunelu kudy se dostali k ní. Ať dělala co dělala, nemohla z hlavy vypudit vzpomínku na žhnoucí oči Pírka. Uvažovala jesli na ně někdy bude schopná zapomenout. z úvoh jí vytrhla Ohňuščina slova. ,,Tobě se ten Pírko líbí, co?" I když byla tma, Modřeenka věděla že Ohňuška i Stříbřík poznali že se červená. Rozhodla se že to oplatí stejnou kartou. Počkala až se Stříbřík trochu vzdálí a zeptala se:,,A jak je to teda mezi tebou a Stříbříkem?" Oňuška stuhla. Z očí se jí stratila jiskra a nahradil jí ponurý víraz. ,,Má rád jenom Žuličku, prej je hodná, milá a miluje ho nadevše." Při vyslovení slov o tom jak je Žulička úžasná si dala starší učednice záležet aby to znělo pohrdavě. Když Stříbříka dohnaly, hned věděl že něco je špatně. ,,No...Ehm....Ohňu....Já....." Zakoktal se Stříbřík. Věděl o co jde, věděl to moc dobře. ,,Ty!!" Vykřikla Ohňuška. ,,Ty, co se pakuješ s tim myším mozkem, podle tebe je samozzřejmě úžasná. Byla jsem pitomá, když jsem tě měla ráda, teď vím, že seš stejnej myší mozek jako ona!" Poslední slova téměř brečela. Dala se do běhu, Stříbřík a Modřenka chvilku jen koukali a pak se rorzběhli za ní. Modřenka se dostala před Stříbříka a běžela dál, pomalu jí docházely síly. Ale u Ohňušky to tak nevypadalo, běžela neúnavně dál, pořád zrychlovala. Po hodině běhu stratila Modřenka Ohňu z dohledu. Vydýchala se a najednou si uvědědomila: Není na území Západního klanu! Nebylo to cítit ani jako Temný klan, stále před Hromovou stezkou, jinou než dělila jejich území od území dvounožců, větší, širší. Ohňuška už přeběhla hromovou setku a zmizela za obzorem. Po pár minutách k ní doběhl Stříbřík. Také poznal že nejsou na území svého ani Temného klanu, jenže až příliš pozdě.

Po krátké poradě se rouhodly že půjdou najít Ohňušku. Vydali se tím směrem kterým vyděla Modřenka Ohňu naposled běžet, poklusávaly, šetřily si síly. Postupně se smrákalo, těsně před setměním Stříbřík ulovil dva drozdy a nažraly se. Přezpaly pod keřem a ráno se vydali na dlouhoy cestu. Ráno se trochu najedly a daly se do střeštilého běhu. Později odpoledne už narazily na stopy po Ohňušce, našly místo kde spola a jedla. Podle pachu pokračovali dál.
Potom tempo na chvíli zvolnily do klusu. ,,Proč si nechal Ohňušku?" Zeptala se Modřenka po dlouhém mlčení. ,,Vlastně ani nevím." ,,Tak proč jsi jí upustil?" totírala dár Modřenka. ,,Nevím, Žulička se mi prostě začala líbit, měl jsem pocit že se k sobě s Ohňu nehodíme." pokusil se to visvětlit Stříbřík. ,,Tak to ses asi spletl." zasyšely Modřenka a hladce několika skoky Stříbříka předhonila, ten se musel pořádně zapotit aby jí dohnal. Když s ní držel krok tak se zase umlčeli. Za chvíli Ohňuška změnila směr a oni se dali po pachu. Běželi dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama